Číslo paragrafu: 796

Jednota Krista a církve, hlavy a údů, zahrnuje také rozlišení obou v osobním vztahu. Tento aspekt se často vyjadřuje obrazem ženicha a nevěsty. Téma Krista, ženicha církve, bylo připraveno proroky a hlásáno Janem Křtitelem. Sám Pán se definoval jako „ženich“ (Mk 2,19). Apoštol představuje církev a každého věřícího, úd jeho Těla, jako nevěstu „zasnoubenou“ Kristu Pánu, aby s ním byla jeden duch. Církev je neposkvrněnou snoubenkou neposkvrněného Beránka; kterou si Kristus zamiloval a vydal sám sebe za ni, „aby ji posvětil“ (Ef 5,26); spojil se s ní věčnou smlouvou a nepřestává se o ni starat jako o vlastní tělo. „To je tedy Kristus v celé plnosti, hlava i tělo, jediný utvořený z mnohých … Ať mluví hlava nebo údy, vždy to mluví Kristus: mluví jako hlava [ex persona capitis], mluví jako tělo [ex persona corporis]. Vždyť co je psáno? ‘… a ze dvou se stane jeden člověk. Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a církve’ (Ef 5,31-32). A sám Kristus v evangeliu: ‘Již nejsou dva, ale jeden’ (Mt 19,6). Vždyť jak dobře víte, ve skutečnosti to jsou dvě rozdílné osoby, ale pak v manželském spojení tvoří jednu … Vždyť jako hlava se nazývá „ženichem“, a jako tělo si říká „nevěsta.“