Číslo paragrafu: 795

Kristus a církev tedy vytvářejí „Krista v celé plnosti“ [Christus totus]. Církev je jedna s Kristem. Světci měli velmi živé vědomí této jednoty: „Radujme se a děkujme Bohu nejen za to, že jsme se stali křesťany, nýbrž že nám dal, abychom se stali samotným Kristem. Chápete, bratři, jakou milost nám Bůh udělil, když nám dal Krista jako hlavu? Jásejte a radujte se, stali jsme se Kristem. Je–li on hlava, my jsme údy: jsme celý člověk, on a my … Kristova plnost, to je tedy hlava a údy; jaká je to hlava? A jaké jsou to údy? Kristus a církev.“ „Náš Vykupitel se ukázal jako jedna a táž osoba s církví, kterou si vzal za vlastní.“ „Hlava a údy jsou takřka jedna mystická osoba.“ Jedna odpověď svaté Jany z Arku k jejím soudcům shrnuje víru svatých učitelů a vyjadřuje ryzí smýšlení věřícího: „Myslím, že Ježíš Kristus a církev jsou jedno a není třeba z toho dělat problémy.“