Boží lid má tyto výrazné rysy, které jej jasně odlišují ode všech náboženských, národnostních, politických nebo kulturních seskupení v dějinách: — Je to Boží lid: Bůh nepatří jako vlastnictví žádnému národu. Ale on si z těch, kteří kdysi nebyli žádným národem získal národ: „rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý“ (1 Petr 2,9). — Člověk se stává členem tohoto lidu „zrozením shůry“, „z vody a Ducha“ (Jan 3,3-5), to jest vírou v Krista a křtem, ne tělesným narozením. — Hlavou tohoto lidu je Ježíš Kristus [Pomazaný, Mesiáš]: protože totéž pomazání, Duch svatý, stéká z hlavy na Tělo, je tento lid „mesiášským lidem“. — „Tomuto lidu přináleží důstojnost a svoboda Božích dětí, v jejichž srdci přebývá Duch svatý jako v chrámě.“ — „Jeho zákonem je nové přikázání milovat tak, jak nás miloval Kristus. To je „nový“ zákon Ducha svatého. — Jeho posláním je být solí země a světlem světa. Církev „je pro celé lidské pokolení naprosto bezpečným zárodkem jednoty, naděje a spásy“. — „Jeho cílem je Boží království, které zahájil sám Bůh na zemi a které se má dále šířit, dokud je také nedokoná on sám na konci času.“
Předchozí paragraf 781 | Následující paragaraf 783
