Oheň. Zatímco voda znamenala zrození a plodnost života dávného v Duchu svatém, oheň symbolizuje přetvářející sílu působení Ducha svatého. Prorok Eliáš, který „povstal jak oheň“ a jehož „slovo plálo jak pochodeň“ (Sir 48,1), svou modlitbou přivolává z nebe oheň na oběť na hoře Karmel, obraz ohně Ducha svatého, který proměňuje všechno, čeho se dotkne. Jan Křtitel, který jde před Pánem „v duchu a moci Eliášově“ (Lk 1,17), hlásá Krista jako toho, kdo „bude křtít Duchem svatým a ohněm“ (Lk 3,16), tím Duchem, o kterém Ježíš řekne: „Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul!“ (Lk 12,49). Ráno o letnicích spočine Duch svatý na učednících v podobě „jazyků jako z ohně“ a učedníci jsou jím naplněni. Duchovní tradice podrží tuto symboliku ohně jako jeden z nejpůsobivějších obrazů činnosti Ducha svatého: „Nezhášejte oheň Ducha“ (1 Sol 5,19).
Předchozí paragraf 695 | Následující paragaraf 697