Číslo paragrafu: 644

I když jsou učedníci postaveni před skutečnost zmrtvýchvstalého Krista, přesto ještě pochybují, tak se jim to zdá nemožné: domnívají se, že vidí ducha. „Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a jen se divili“ (Lk 24,41). Stejnou zkoušku pochybnosti poznal i Tomáš a při posledním zjevení v Galileji, o němž píše Matouš, „někteří … pochybovali“ (Mt 28,17). Proto neobstojí domněnka, podle níž prý bylo zmrtvýchvstání „výplodem“ víry (nebo důvěřivosti) apoštolů. Právě naopak, jejich víra ve zmrtvýchvstání se zrodila — působením Boží milosti — z přímého zážitku skutečnosti vzkříšeného Krista.