Číslo paragrafu: 597

S ohledem na dějinnou složitost „Ježíšova procesu“, jak nám jej líčí evangelijní vyprávění, a na osobní vinu hlavních představitelů procesu (Jidáš, velerada, Pilát), kterou zná jen Bůh, nelze za něj připisovat odpovědnost všem jeruzalémským Židům, navzdory křiku zmanipulovaného davu a kolektivním výtkám obsaženým ve výzvách k obrácení po letnicích. Sám Ježíš ve svém odpuštění na kříži a Petr podle jeho příkladu uznali „nevědomost“ jeruzalémských Židů a jejich předáků. Tím méně lze na základě křiku lidu: „Jeho krev ať padne na nás a na naše děti (Mt 27,25), který znamená jen jakousi schvalovací formuli, rozšiřovat odpovědnost na ostatní Židy v čase a prostoru: Velmi dobře to církev vyjádřila na 2. vatikánském koncilu: „Nelze to, co bylo spácháno při jeho mučení, přičítat všem Židům bez rozdílu, ani tehdejším ani dnešním … Židé nesmějí být označováni ani za zavržené Bohem ani za prokleté, jako kdyby to vysvítalo ze svatého Písma.“