Ježíš připomíná umučení proroků, kteří byli v Jeruzalémě zabiti. Přesto nepřestává vyzývat Jeruzalém, aby se kolem něho shromáždil: „Kolikrát jsem chtěl shromáždit svoje děti, jako shromažďuje kvočna svoje kuřátka, ale nechtěli jste“ (Mt 23,37b). Když už má Jeruzalém na dohled, Ježíš pláče nad městem a ještě jednou vyjádří touhu svého srdce: „Kéž bys v tento den poznalo i ty, co je pro tebe k pokoji! Nyní však je to tvým očím skryté“ (Lk 19,42).
Předchozí paragraf 557 | Následující paragaraf 559