Monofyzité tvrdili, že lidská přirozenost jako taková přestala v Kristu existovat, když byla přijata božskou osobou Božího Syna. Proti tomuto bludu čtvrtý ekumenický koncil v Chalcedonu v roce 451 prohlásil: „Po vzoru svatých Otců jednomyslně učíme vyznávat jediného a téhož Syna, našeho Pána Ježíše Krista, stejně dokonalého v božství a dokonalého v lidství, pravého Boha a pravého člověka, složeného z rozumové duše a těla, soupodstatného s Otcem svým božstvím a soupodstatného s námi svým lidstvím, který ‘sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale nikdy se nedopustil hříchu’, zplozeného Otcem přede všemi věky co do božství, a v těchto posledních dnech pro nás a pro naši spásu zrozeného z Panny Marie, matky Boží, co do lidství. Jediného a téhož Krista, Pána, jednorozeného Syna, jehož musíme uznávat ve dvou přirozenostech, bez směšování, beze změny, bez rozdělení, bez odloučení. Spojením přirozeností nijak není potlačena jejich rozdílnost, ale spíše jsou vlastností každé uchovány a spojeny v jediné osobě a v jediné hypostazi.“
Předchozí paragraf 466 | Následující paragaraf 468