Číslo paragrafu: 299

Jestliže Bůh stvořil svět moudře, dal stvoření i řád: „Ty jsi vše uspořádal s mírou, počtem a vahou“ (Mdr 11,20). Stvoření učiněné skrze věčné Slovo a v něm, „obrazu neviditelného Boha“ (Kol 1,15), je určeno a zaměřeno na člověka, Boží obraz, který je povolán k osobnímu vztahu s Bohem. Protože náš rozum se podílí na světle božského intelektu, může chápat, co nám Bůh říká skrze své stvoření, i když zajisté jen s velkým úsilím a v duchu pokory a úcty před Stvořitelem a jeho dílem. Stvoření vzešlé z Boží dobroty má na této dobrotě účast („A viděl Bůh, že je to dobré? velmi dobré“: Gn 1,4.10.12.18.21.31). Vždyť Bůh chtěl stvoření jako dar člověku, jako dědictví, které mu určil a svěřil. Církev při mnoha příležitostech musela hájit, že stvoření, včetně hmotného světa, je dobré.