Číslo paragrafu: 2847

Duch svatý nás vede k rozlišování mezi zkouškou, nutnou k růstu vnitřního člověka, aby se prokázala „osvědčenost“ v ctnosti, a mezi pokušením, které vede ke hříchu a ke smrti. Je také třeba rozlišovat mezi „pokušením“ a „svolením“ k pokušení. Rozlišování konečně odhaluje prolhanost pokušení: zdá se, že to, co nám nabízí, je „dobré, lákavé pro oči a žádoucí“ (Gn 3,6), zatímco ve skutečnosti je jeho plodem smrt. „Bůh nechce člověka nutit k dobru: chce svobodné bytosti … Pokušení je k něčemu užitečné. Nikdo kromě Boha neví, co naše duše od Boha dostala; dokonce ani my si to neuvědomujeme. Pokušení to však odhaluje, aby nás učilo poznávat se, a tak na vlastní oči objevit svou ubohost, a aby nás přinutilo děkovat za všechno dobré, co nám pokušení odhalilo.“