Číslo paragrafu: 2814

Na našem životě a zároveň na naší modlitbě závisí, zda je jeho jméno posvěcováno mezi národy. „Prosíme Boha, aby posvěcoval své jméno, protože svatostí spasí a posvětí celé stvoření …Jde o jméno, které dává spásu ztracenému světu, avšak prosíme, aby toto jeho jméno bylo v nás posvěcováno naším životem. Vždyť žijeme-li dobře, Boží jméno je velebeno, žijeme-li špatně, Boží jméno je zahrnováno rouháním, jak říká apoštol: ‘Vždyť vaší vinou se o Bohu mluví mezi pohany rouhavě’ (Řím 2,24). My se tedy modlíme, abychom si zasloužili být svatí, jako je svaté jméno našeho Boha.“ „Když říkáme ‘Posvěť se jméno tvé’, prosíme, aby bylo posvěcováno v nás, kteří jsme v něm, ale i v druhých, kteří se ještě neotevřeli Boží milosti; abychom byli zajedno s přikázáním, které nám ukládá modlit se za všechny, dokonce i za nepřátele. Právě proto neříkáme výslovně: Posvěť se tvé jméno ‘v nás’, protože prosíme, aby bylo posvěcováno ve všech lidech.“