Číslo paragrafu: 2813

Vodou křtu jsme byli „obmyti … ospravedlněni pro jméno Pána Ježíše Krista a skrze Ducha našeho Boha“ (1 Kor 6,11). Během celého našeho života nás náš Otec volá „k posvěcení“ (1 Sol 4,7), a protože „od něho pochází to, že jsme spojeni s Kristem Ježíšem“, kterého nám „Bůh poslal jako dárce … posvěcení“ (1 Kor 1,30), je záležitostí jeho slávy a našeho života, aby jeho jméno bylo posvěcováno v nás a skrze nás. Proto je první prosba tak naléhavá. „Kdo by mohl posvěcovat Boha, když je to on, kdo posvěcuje? Avšak povzbuzujíce se slovy ‘Buďte svatí, neboť já, Hospodin, jsem svatý’ (Lv 11,44), prosíme, abychom, když jsme byli posvěceni křtem, vytrvali v tom, čím jsme začali být. A prosíme o to každý den, protože se každý den dáváme svádět zlem, a proto se musíme očišťovat od svých hříchů posvěcováním, které neustále začíná … Uchylujeme se tedy k modlitbě, aby v nás tato svatost zůstala.“