Číslo paragrafu: 2793

Pokřtění se nemohou modlit k „našemu“ Otci, aniž by mu nepředkládali všechny ty, za které on vydal svého milovaného Syna. Boží láska je bez hranic, i naše modlitba má být taková. Modlitba k Otci „našemu“ nás otevírá rozměrům jeho lásky, která se nám ukázala v Kristu: modlíme se se všemi a za všechny lidi, kteří ho ještě neznají, „aby rozptýlené Boží děti shromáždili vjedno“. Tato božská péče o všechny lidi a o celé stvoření oduševňovala všechny velké muže a ženy modlitby; má vést naši modlitbu k velkodušné láce, když se odvažujeme říkat „Otče náš“.