V živé tradici modlitby každá církev podle historických, společenských a kulturních souvislostí předkládá svým věřícím jazyk modlitby: slova, nápěvy, gesta, výtvarné projevy. Učitelskému úřadu církve přísluší rozlišovat, nakolik jsou tyto cesty modlitby věrné tradici apoštolské víry, a je úkolem pastýřů a katechetů vysvětlovat jejich smysl, který se vždy vztahuje k Ježíši Kristu.
Předchozí paragraf 2662 | Následující paragaraf 2664