Respektování dobré pověsti osob činí nedovoleným každé chování a každé slovo, jež může způsobit nespravedlivou škodu. Stává se vinným: — opovážlivým úsudkem ten, kdo, byť i mlčky, připustí jako pravdivou nějakou mravní vinu u bližního bez dostatečného důkazu; — nactiutrháním ten, kdo bez objektivně platného důvodu odhalí chyby a prohřešky druhým osobám, které je neznají; — pomluvou ten, kdo tvrzeními odporujícími pravdě škodí dobré pověsti druhých a dává příležitost k mylným úsudkům o nich.
Předchozí paragraf 2476 | Následující paragaraf 2478