Číslo paragrafu: 2449

Již ve Starém zákoně je celá řada různých právních opatření („milostivé léto“, zákaz půjčovat peníze na úrok a zadržovat zástavu, povinnost dávat desátek, platit mzdu nádeníkům každý den, právo paběrkovat a sbírat klásky) ve shodě s výzvou Deuteronomia: „Potřebný ze země nevymizí, proto ti přikazuji: Ve své zemi ochotně otvírej ruku svému utiskovanému a potřebnému bratru“ (Dt 15,11). Ježíš přijímá toto slovo za své: „Vždyť chudé máte mezi sebou vždycky, ale mne vždycky nemáte“ (Jan 12,8). Tím nezeslabuje rozhorlená slova dávných proroků: kupuji „nuzáky za stříbro, ubožáka za pár opánků …“ (Am 8,6), ale vybízí nás, abychom poznali, že je přítomen v chudých, kteří jsou jeho bratry. Svatá Růžena z Limy, když ji jednoho dne její matka kárala, že přijímá do domu chudé a nemocné, bez váhání jí řekla: „Když sloužíme chudým a nemocným, sloužíme Ježíšovi. Nesmíme dopustit, aby chyběla pomoc našemu bližnímu, protože Ježíšovi sloužíme ve svých bratřích.“