Když náš Pán připomíná přikázání „Nezabiješ“ (Mt 5,21), požaduje pokoj srdce a pranýřuje nemravnost vražedného hněvu a zášti. Hněv je touha po pomstě. „Toužit po pomstě za zlo toho, kterého je třeba potrestat, je nedovolené“; je však chvályhodné uložit odčinění, „aby se napravily neřesti a uchovávala spravedlnost“. Jestliže jde hněv až tak daleko, že člověk chce s plným vědomím zabít bližního nebo ho vážně zranit, těžce to odporuje lásce; je to smrtelný hřích. Pán říká: „Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu“ (Mt 5,22).
Předchozí paragraf 2301 | Následující paragaraf 2303