Číslo paragrafu: 214

Bůh, „ten, který je“, se zjevil Izraeli jako ten, který je „nejvýš milosrdný a věrný“ (Ex 34,6). Tyto dva pojmy vyjadřují souhrnně bohatství Božího jména. Bůh ukazuje ve všech svých dílech svou laskavost, dobrotu, milost a svou lásku; ale také svou spolehlivost, stálost, věrnost a svou pravdu. „Slavit budu tvé jméno pro tvou dobrotu a tvou věrnost“ (Ž 138,2). On je pravda, protože „Bůh je světlo, a tma v něm vůbec není“ (1 Jan 1,5); on je „láska“, jak učí apoštol Jan (1 Jan 4,8).