„Všichni lidé … mají povinnost hledat pravdu, především o Bohu a o jeho církvi, a poznanou pravdu přijmout a zachovávat.“ Je to povinnost, která vyplývá ze „samé přirozenosti“ lidí. Nestaví se proti „upřímné úctě“ k různým náboženstvím, která „jsou nezřídka odrazem Pravdy, která osvěcuje všechny lidi“, ani proti požadavku lásky, která má křesťany k tomu, aby „laskavě, rozvážně a trpělivě jednali s lidmi žijícími v omylu nebo v neznalosti víry“.
Předchozí paragraf 2103 | Následující paragaraf 2105
