Milost je především a hlavně darem Ducha, který nás ospravedlňuje a posvěcuje. Avšak milost zahrnuje i dary, které nám Duch uděluje, aby nás připojil ke svému dílu, aby nás uschopnil ke spolupráci na spáse druhých a na růstu Kristova těla, církve. Svátostné milosti jsou dary vlastní různým svátostem. Jsou pak ještě i zvláštní milosti nazývané také řeckým výrazem „charismata“, kterého užil svatý Pavel a který znamená přízeň, nezasloužený dar, dobrodiní. Ať je jejich povaha jakákoliv, někdy i mimořádná jako u daru zázraků nebo jazyků, charismata jsou zaměřena na posvěcující milost a jejich účelem je obecné blaho církve. Jsou ve službě lásky, která buduje církev.
Předchozí paragraf 2002 | Následující paragaraf 2004