Milost posvěcující je stálý dar, trvalá a nadpřirozená dispozice, která zdokonaluje samu duši, aby ji učinila schopnou žít s Bohem a jednat z lásky k němu. Rozlišujeme: milost habituální (stav milosti), která je trvalou dispozicí k tomu, aby člověk žila a jednal podle Božího nabádání, a aktuální (pomáhající) milosti, kterými jsou míněny projevy Boží pomoci jak na počátku obrácení, tak během díla posvěcení.
Předchozí paragraf 1999 | Následující paragaraf 2001