Číslo paragrafu: 1988

Mocí Ducha svatého se podílíme na Kristově utrpení tím, že umíráme hříchu, a na jeho zmrtvýchvstání tím, že se rodíme k novému životu; jsme údy jeho těla, kterým je církev, ratolesti naštěpované na vinný kmen, jímž je on sám. „Skrze Ducha svatého máme účast na Bohu … Tím, že se podílíme na Duchu, stáváme se účastnými božské přirozenosti … To je důvod, proč jsou zbožštěni ti, v nichž přebývá Duch.“