Číslo paragrafu: 1752

Úmysl se naproti tomu týká subjektu, který jedná. Protože úmysl je u pramene volního jednání a určuje toto jednání prostřednictvím cíle, je podstatným prvkem pro hodnocení mravního jednání. Cíl je to první, k čemu se úmysl zaměřuje, určuje smysl jednání. Úmysl je rozhodnutí vůle pro cíl; má na zřeteli výsledek jednání. Je zaměřením na dobro, které se očekává od započatého jednání. Neomezuje se na to, aby udával směr našim jednotlivým skutkům, ale může nasměrovat rozmanité činy k témuž cíli; může orientovat celý život k poslednímu cíli. Například nějaká prokázaná služba má pomoci bližnímu, ale zároveň může být podnícena láskou k Bohu jako poslednímu cíli všech našich činů. Totéž jednání může být podníceno různými úmysly; tak například je možné prokázat nějakou službu, aby člověk získal přízeň nebo aby se tím chlubil.