Ohrožení svobody. Uplatňování svobody nezahrnuje právo říci nebo dělat cokoliv. Je nesprávné tvrdit, že člověk, subjekt svobody, je „jednotlivec stačící si sám sobě a mající za cíl uspokojování vlastních zájmů a užívání pozemských dober“. Ostatně podmínky hospodářského a sociálního, politického a kulturního řádu, vyžadované pro správné nakládání se svobodou, se velmi často zneuznávají a porušují. Tyto zaslepenosti a nespravedlnosti ztěžují mravní život a uvádějí jak silné, tak slabé do pokušení hřešit proti lásce. Jestliže se člověk vzdálí od mravního zákona, ohrožuje vlastní svobodu, stává se otrokem sebe sama, rozbíjí bratrství se sobě rovnými a bouří se proti Boží pravdě.
Předchozí paragraf 1739 | Následující paragaraf 1741