Důstojnost člověka je zakořeněna ve stvoření „k obrazu a podobě Boha“ (1. článek); dosahuje svého naplnění v povolání k božské blaženosti (2. článek). Úkolem člověka je svobodně směřovat k tomuto naplnění (3. článek). Svými svobodnými skutky (4. článek) se lidská osoba přizpůsobuje nebo nepřizpůsobuje dobru, přislíbenému Bohem a dosvědčovanému mravním svědomím (5. článek). Lidé se sami vzdělávají a vnitřně rostou“ z celého svého smyslového a duchovního života tvoří stavivo pro tento růst (6. článek). S pomocí milosti vzrůstají ve ctnosti (7. článek), vyhýbají se hříchu, a jestliže se ho dopustili, svěřují se jako marnotratný syn milosrdenství našeho nebeského Otce (8. článek). Tak se přibližují k dokonalosti lásky.
Předchozí paragraf 1699 | Následující paragaraf 1701