V těch okamžicích se musíme obracet ke svědkům víry: K Abrahámovi, který „ačkoli už nebylo naděje... přece doufal a uvěřil“ (Řím 4,18); k Panně Marii, která se „ubírala cestou víry“, a dospěla až do „noci víry“, když se podílela na utrpení svého Syna a na noci jeho hrobu; a k mnoha jiným svědkům víry. „Nesmírné je množství těch, kteří se na nás dívají! Odhoďme proto všechno, co by nás mohlo zatěžovat, hřích, do kterého se (člověk) snadno zaplete, a vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti“ (Žid 12,12).
Předchozí paragraf 164 | Následující paragaraf 166