Nyní však „v Boha jen věříme, ale dosud ho nevidíme“ (2 Kor 5,7) a poznáváme Boha „jen jako v zrcadle, nejasně“ (1 Kor 13,12). Víra ozařovaná tím, v něhož věří, bývá často prožívána v temnotě. Víra může být podrobena zkoušce. Zdá se, že svět, v němž žijeme, je velmi vzdálen tomu, o čem nás ujišťuje víra; styk se zlem a utrpením, nespravedlností a smrtí, odporuje radostné zvěsti; to vše může zviklat naši víru a stát se pro ni pokušením.
Předchozí paragraf 163 | Následující paragaraf 165