Křesťané již od prvních dob přinášejí spolu s chlebem a vínem pro eucharistii i své dary, aby je rozdělili mezi ty, kteří jsou v nouzi. Tento zvyk konat sbírku, stále časový, má svůj podnět v příkladu Krista, který se stal chudým, aby nás obohatil: „Majetní a ti, kdo chtějí, dobrovolně dávají, co kdo chce, a co se vybere, uloží se u představeného. Ten pak podporuje sirotky, vdovy a ty, kdo mají nouzi kvůli nemoci nebo z jiného důvodu; a také vězně a cizince, kteří žijí mezi námi: zkrátka, stará se o každého, kdo je v nouzi.“
Předchozí paragraf 1350 | Následující paragaraf 1352