Zpěv a hudba vykonávají svou funkci znamení tím výrazněji, čím těsněji jsou spjaty s liturgickým děním, a to podle tří hlavních měřítek: krása vyjádření modlitby, jednomyslná účast shromáždění v určených chvílích a slavnostní ráz obřadů. Tímto způsobem se podílejí zpěv a hudba na tom, k čemu směřují slova i liturgické úkony: k Boží oslavě a posvěcení věřících. „Kolik slz jsem proléval, když jsem naslouchal melodiím tvých hymnů a písní, které sladce zaznívaly ve tvém chrámu! Mocné pohnutí: ty melodie vnikaly do mých uší a do mého srdce prýštila pravda, vzbuzujíce v něm vroucí pocit zbožnosti. Dělaly mi dobře slzy, které vytékaly.“
Předchozí paragraf 1156 | Následující paragaraf 1158