Číslo paragrafu: 1103

Anamneze. Slavení liturgie se vždy vztahuje ke spasitelným zásahům Boha do dějin. „Toto zjevování se uskutečňuje činy i slovy, které navzájem vnitřně souvisí … slova pak hlásají tyto skutky a objasňují tajemství v nich obsažená.“ V liturgii slova Duch svatý „připomíná“ shromáždění vše, co pro nás Kristus vykonal. Podle povahy liturgických úkonů a obřadních tradic církví „liturgická slavnost uskutečňuje připomínku“ podivuhodných Božích činů více či méně rozvinutou anamnezí. Duch svatý, který tím budí paměť církve, vyvolává pak díkůvzdání a chválu (doxologii).