Číslo paragrafu: 1070

Výraz „liturgie“ je užíván v Novém zákoně nejen pro slavení bohoslužeb, ale také pro hlásání evangelia a pro konání skutků lásky. Ve všech těchto případech jde o službu Bohu a lidem. Při slavení liturgie je církev služebnicí a obrazem svého Pána, jediného „Liturga“ (Prostředníka), protože má účast na jeho kněžském, prorockém a královském poslání (bohoslužba, hlásání, služba lásky): „Právem se tedy liturgie chápe jako vykonávání kněžství Ježíše Krista. V liturgii jsou znamení, které lze vnímat smysly. Tato znamení značí posvěcení člověka a způsobem každému z těchto znamení vlastním je uskutečňují. Liturgie je také veřejná bohopocta, kterou koná tajemné Tělo Ježíše Krista, a to hlava i údy. Proto každé slavení liturgie je činnost vynikajícím způsobem posvátná: je to dílo Krista kněze a jeho těla, církve. Z hlediska účinnosti se jí žádná jiná činnost církve titulem ani stupněm nevyrovná.“