Číslo paragrafu: 648

Kristovo vzkříšení je předmětem víry jakožto transcendentní (přesažný) zásah samého Boha do stvoření a do dějin; tři božské osoby v něm působí společně a zároveň projevují svou vlastní originalitu. Dochází k němu zásahem moci Otce, který „vzkřísil“ (Sk 2,24) Krista, svého Syna, a tak uvádí dokonalým způsobem jeho lidství — s jeho tělem — do Nejsvětější Trojice. Ježíš se s konečnou platností „duchem svatosti prokázal jako mocný Boží Syn tím, že vstal z mrtvých“ (Řím 1,4). Svatý Pavel zdůrazňuje projev Boží moci jako dílo Ducha, který oživil Ježíšovo mrtvé lidství a povolal je do oslaveného stavu Pána.