Číslo paragrafu: 1469

Tato svátost nás smiřuje s církví. Hřích narušuje nebo zpřetrhává bratrské společenství. Svátost pokání je napravuje a obnovuje. V tomto smyslu neuzdravuje pouze toho, který je navrácen do církevního společenství, nýbrž má také oživující účinek na život církve, která trpěla pro hřích jednoho ze svých členů. Hříšník, který byl znovu uveden do společenství svatých nebo v něm utvrzen, je upevňován výměnou duchovních dober mezi živými údy Kristova Těla, ať jsou ještě na své pozemské pouti nebo již v nebeské vlasti. „Je však nutno dodat, že takové usmíření s Bohem má podobně za následek jiná usmíření, která léčí stejné množství rozkolů působených hříchem; kajícník, jemuž se dostává odpuštění, se usmiřuje se sebou samým v nejhlubším nitru svého bytí, kde opět získává svou vnitřní pravdu; usmiřuje se s bratry, které nějak urazil a zranil; usmiřuje se s církví; usmiřuje se s veškerým tvorstvem.“