Číslo paragrafu: 1165

Když církev slaví Kristovo tajemství, je tepem její modlitby jedno slovo: Dnes!, ohlas modlitby, kterou ji naučil její Pán, a ozvěna výzvy Ducha svatého. Toto „dnes“ živého Boha, do něhož je člověk povolán vstoupit, je „hodina“ Ježíšových velikonoc, jež se táhne celými dějinami a je jejich stěžejním bodem: „Život spočinul na všech bytostech a všichni byli zaliti velkým světlem; Východ východů vpadl do vesmíru a Ten, který byl dříve než „jitřenka“ a dříve než hvězdy, nesmrtelný a nesmírný, velký Kristus, září na všechny bytosti víc než slunce. Proto pro nás, kteří v něho věříme, nastává den světla, dlouhý, věčný, který už nezhasne: mystické velikonoce.“